Virginia Satir – psychoterapie založená na víře v člověka
Když se rozhodujeme vyhledat terapeuta, často nás zajímá, jak vlastně pracuje. Psychoterapeutických směrů existuje mnoho a každý z nich nabízí jiný pohled na člověka i na cestu ke změně. Když jsem hledala psychoterapeutický směr, který by byl v souladu s tím, jak vnímám člověka a jeho životní příběh, přístup Virginie Satir mi dával největší smysl. Od začátku své profesní cesty jsem byla přesvědčená, že život člověka začíná v rodině. Právě tam se učíme, jak vnímat sami sebe, jak navazovat vztahy, jak zvládat emoce i jak reagovat na náročné situace. Rodina nás ovlivňuje více, než si často uvědomujeme – ať už prostřednictvím lásky, podpory, nebo zkušeností, které byly bolestné. Právě proto ve své práci vycházím z přístupu americké psychoterapeutky Virginie Satir, který je postavený na hluboké úctě k člověku, jeho jedinečnosti a schopnosti růstu. Její pohled na člověka mi ukázal, že i když svou minulost změnit nemůžeme, můžeme jí lépe porozumět. A právě porozumění bývá prvním krokem ke změně. Její víra v hodnotu každého člověka, schopnost růstu a hledání vnitřních zdrojů je mi velmi blízká a přirozeně se promítá do způsobu, jakým dnes pracuji se svými klienty.
Kdo byla Virginia Satir?
Virginia Satir (1916–1988) patří mezi nejvýznamnější osobnosti světové psychoterapie a bývá označována za jednu ze zakladatelek rodinné terapie. Svou profesní dráhu začínala jako učitelka a později pracovala také jako sociální pracovnice, kde se každodenně setkávala s rodinami procházejícími náročnými životními situacemi. Právě tato zkušenost významně ovlivnila její pohled na člověka i způsob, jakým později pracovala jako psychoterapeutka.
Nevěřila, že lidé jsou „problémoví“. Věřila, že se pouze snaží co nejlépe zvládat situace, ve kterých se ocitli – často pomocí způsobů, které si osvojili už v dětství.
Její práce ovlivnila psychoterapeuty po celém světě a dodnes inspiruje odborníky pracující s jednotlivci, páry i rodinami.
Model růstu – každý člověk má schopnost změny
Jedním ze základních pilířů přístupu Virginie Satir je Model růstu (Growth Model). Nevychází z otázky „Co je s vámi špatně?“, ale spíše:
- Co se vám v životě stalo?
- Jak jste se naučili zvládat náročné situace?
- Jaké zdroje v sobě už dnes máte?
- Co vám může pomoci žít spokojenější a svobodnější život?
Virginia Satir věřila, že každý člověk v sobě nese potenciál ke změně. Ani bolestné zkušenosti nebo dlouhodobé obtíže podle ní neurčují naši budoucnost. Když lépe porozumíme sami sobě, můžeme začít vytvářet nové způsoby, jak reagovat na životní situace. Proto se při konzultacích nezaměřuji pouze na problém samotný, ale také na vaše silné stránky, zdroje a možnosti dalšího rozvoje.
Víra v dobro člověka
Virginia Satir byla přesvědčená, že lidé jsou ve své podstatě dobří a že většina jejich chování má hlubší smysl.
- Za vztekem může být strach.
- Za kritikou potřeba být vyslyšen.
- Za uzavřeností zranění.
- Za kontrolou nejistota.
To neznamená, že je každé chování správné nebo přijatelné. Znamená to ale, že pokud porozumíme tomu, co se za ním skrývá, otevírá se prostor pro skutečnou změnu. Místo hledání viníka se proto snažíme porozumět tomu, co člověk prožívá a jaké potřeby stojí za jeho reakcemi.
Copingové strategie – jak zvládáme náročné situace
Každý z nás si během života vytváří způsoby, jak zvládat stres, konflikty nebo nejistotu. Virginia Satir tyto způsoby označovala jako copingové strategie. Popsala několik typických reakcí, které lidé v náročných situacích používají:
| Usmiřování – snažím se vyhovět všem kolem sebe, i když zapomínám na vlastní potřeby. | Obviňování – hledám chybu u druhých, protože je pro mě těžké unést vlastní zranitelnost. | Přehnaná racionalita – opírám se pouze o logiku a fakta, zatímco své emoce odpojuji. | Odvádění pozornosti – měním téma, vtipkuji nebo utíkám jinam, abych nemusel čelit tomu, co je nepříjemné. |
Tyto strategie nejsou známkou slabosti. Většinou vznikly jako nejlepší možné řešení v době, kdy jsme jiné možnosti neměli. V dospělosti už nám ale nemusí dobře sloužit. Cílem není tyto způsoby chování odsuzovat, ale porozumět jim a postupně hledat nové, které budou lépe odpovídat našemu současnému životu.
Rodina jako místo, kde se učíme žít
Virginia Satir považovala rodinu za první prostředí, ve kterém se učíme, jak navazovat vztahy, komunikovat, vyjadřovat emoce i vnímat sami sebe. Právě v rodině často vznikají přesvědčení, která si neseme do dospělosti. Například:
- Musím být silný.
- Neobtěžuj druhé.
- Chyby se neodpouštějí.
- O emocích se nemluví.
- Hodný člověk myslí nejdřív na ostatní.
Mnohá z těchto pravidel vznikla z dobrých důvodů a pomáhala nám zvládnout určité období života. V dospělosti ale mohou být zdrojem napětí, konfliktů nebo pocitu, že stále opakujeme stejné situace. Proto při konzultacích společně hledáme souvislosti mezi minulostí a tím, co prožíváte dnes. Ne proto, abychom hledali viníky, ale proto, abychom lépe porozuměli tomu, odkud některé naše reakce přicházejí.
Jak tento přístup využívám při své práci
Přístup Virginie Satir je základem podpůrných rozhovorů, které s klienty vedu. Věřím, že každý člověk má svou hodnotu bez ohledu na to, čím právě prochází. Nesnažím se hledat, co je na člověku špatně, ale společně objevovat, co mu brání žít život, který by si přál. Terapeutické konzultace proto nejsou o hodnocení ani o hledání rychlých rad. Jsou především o porozumění sobě, svým emocím, vztahům a možnostem, které máme právě teď.
Závěrem
Virginia Satir jednou řekla: „Problém není problém. Problémem je způsob, jakým se s problémem vyrovnáváme.“
Právě tato myšlenka dobře vystihuje celý její přístup. Každý z nás někdy zažívá náročné období. To, co může přinést změnu, není dokonalost ani bezchybnost, ale větší porozumění sobě, svým vztahům a tomu, co skutečně potřebujeme.